Letní tábor "Kometa" 2020
"Tajemství Ferrumhills"
aneb hra plná tajemství, překvapení a zábavy
Den první - příjezd
Do tábora dorazily děti plné očekávání, co jsme na ně na uplynulých 14 připravili. Po ubytování byli výzkumníci rozděleni do pracovních skupin. Večer proběhly seznamovací akce jednotlivých výzkumných teamů. Tábor se pomalu rozjíždí....
Den druhý - Tajemství lesa
Dnešním dnem jsme úspěšně zahájili celotáborou hru Tajemství FerrumHills. Abychom ale mohli zahájit bádání po ztraceném městě KalCity, musíme ale první poznat okolní faunu a flóru. Začali jsme u stromů. Zamysleli jsme se nad tím, jaké stromy mají své příběhy než skončí jako náš táborák. V rámci zúžitkování každého malinkého kousíčku stromu jsme i na části namalovali znaky našich výzkumných skupin.
Odpoledne ale přišel místní pamětník s problémem. Zjistilo se, že v místních studnách došla voda. Na dnech studny je ale uložena modlitba původního obyvatelstva vodnímu božstvu a její znovupřečtění by mělo problém vyřešit. Jenže jak tu zprávu ze dna dostat? No šlo to jedině promyšlenou týmovou prací. Jedni nosili vodu, aby zvedli zprávu ode dna, další se snažili pomocí improvizovaných udic vylovit zprávu a další k našemu nelibému zjištění se snažili zamezit výtoku vody z děr starých studní. Společnými silami jsme úkol zvládli a zajistili vodu obyvatelům.
Následně jsme se vrhli do přípravy večerního ohně a ještě si připomněli, jak náročné a důležité je se pohybovat v lese tiše. Den jsme završili zpěvem a zábavou u táborového ohně, kde nám výzkumné skupiny představily své motivační pokřiky, znaky a příběhy jejich stromů.
Den třetí - Příprava na lov
Dnešním dnem jsme pokračovali v poznávání okolí. Při hledání, jaké všechny jehličnaté stromy se v našem okolí nachází, jsme narazili na zvířecí stopy. Zjistili jsme, že jsme ale zcela nepřipraveni pro obstarání obživy. Po základních poznatcích o tom, jaké stopy patří kterému zvířeti a jaké uzly se v přírodě hodí, nás překvapil déšť, tudíž jsme si oddychli u promítání filmu. Následně jsme pokračovali v přípravách a zaměřili se na výrobu terčů a luků. Člověk nikdy není dostatečně připraven. I když k samotné lukostřelbě jsme se zatím nedostali, luky s terči jsou připraveny.
Na večer byla vyhlášena talentová soutěž. Výzkumné skupiny se tedy zaměřily na svou kreativní stránku a vymýšlely a trénovaly si svá vystoupení.
Den čtvrtý - Návštěva prvohor
Dnešní den byl výletní. Hned ráno jsme vyrazili na geologickou výpravu plnou úkolů za pradávnými trilobity. Ať už jsme stavěli kamenné mohyly, vymýšleli básničky či házeli na cíl, cesta nám rychle utekla. Ocitli jsme se na pradávném mořském dně, kde se dřív proháněli prvohorní živočichové. Nalezli jsme trilobity a jejich cestičky v křemenci, stopy po prvohorních červech a všelijaké poklady.
Po úspěšném návratu jsme se nadlábli řízky a završili den tancem. Nakonec jsme veselí a vyčerpaní odpadli do stanů v očekávání, co si na nás připraví další den.
Den pátý - Den lovu
Jako první se chceme čtenářům omluvit za zpoždění ve zveřejnění naší kroniky, bohužel kvůli počasí nám selhalo spojení s okolním světem.
Den lovu jsme započali poněkud mimo denní téma. Jelikož se pomalu blížíme k branám bajného města KalCity a stále nemáme představu, jak toto město může vypadat, udělali jsme si modely města v lese. Naše modely dopadly velmi krásně. Posuďte sami.
Po obědě se bohužel zhoršilo počasí, tak jsme opět otevřeli naše táborové kino. Abychom měli u filmu co chroupat, otevřeli jsme po svačině Obchod u Dvou Soudků a všichni jsme si náležitě užili pohádku.
Později se naštěstí vyčasilo, tudíž jsme vytáhli naše připravené ručně vyrobené luky a terče. Vyzkoušeli jsme je v terénu a následně si udělali turnaj v lukostřelbě.
Tím nám ale slunné počasí skončilo, a tak jsme večer pokračovali v promítání.
Den šestý - Dům léčitele
Dnešní den jsme zahájili poněkud netradičně, věnovali jsme se úklidu a trénování vystoupení do talentové soutěže. Odpoledne jsme se ale vrátili do světa celotáborové hry. Cestu k bráně tajemného KalCity nám ukázaly kamenné runy. Po vyřčení kouzelné věty a přiložení dlaně na bránu jsme zjistili, že jsme všichni naštěstí hodni vstoupit do města. Následně nás čekala velmi zajímavá hra plná šifer. Každá výzkumná skupina totiž má svůj znak, svůj pokřik a název, co ale nemají, je jejich zvíře. To bylo cílem hry. Zjistili jsme, že se mezi dětmi vyskytují uctívané kobry, neohrožení orli, mrštné pumy a silní sloni.
Po otevření brány jsme získali klíč od prvního z osmi domů KalCity. Následně pověřený strážce klíče otevřel první dveře, přišli jsme na to, že první dům patří místnímu léčiteli. No a jak jinak. Nemůžeme přece navštívit dům lékaře a nevědět, co je jeho náplní práce. Proto jsme se na čtyrech stanovištích dozvěděli, jak se ošetřují základní úrazy. Všichni jsme si to vyzkoušeli a už se ve světě jen tak neztratíme.
Navečer jsme si uspořádali první kolo naší táborové talentové soutěže. Porota byla naprosto překvapena, kolik pěveckých či dramatických talentů se mezi námi vyskytuje.
Den sedmý - Den stopaře
Díky úspěšnému projití všech stanovišť zdravovědy v domě léčitele jsme získali další klíč. Ráno jsme tedy otevřeli druhé dveře. Zjistili jsme, že patří místnímu stopaři, který zasvětil svůj život snaze získat důkaz o existenci mýtických stvoření. Jeho poslední práce se věnovala místnímu vodníku. V dopise, co nám v domě zanechal, byla i zmínka o jeho posledním zjištění, a to že vodník se vyskytuje v okolí Bačalského rybníka. A přece nenecháme jeho práci nedokončenou. Tudíž jsme hned ráno vyrazili k rybníku. Po cestě nás čekalo spoustu nástrah. Občas připlavala ryba a museli jsme jít kus cesty mlčky, občas přišla velká voda a museli jsme se co nejrychleji chytit nejbližšího stromu nebo jsme minuli splav a museli jsme si dřepnout či spoustu dalších nástrah.
U rybníka nás nakonec nečekal vodník, ale zábavní park. Ten měl spoustu atrakcí. Museli jsme dokázat své schopnosti v lovu ryb harpunou přesným hodem šišky na cíl, zadržet dech na 20 vteřin, chytit se ve skupině poslepu za ruce a následně se rozmotat. Po takové zábavě nám náležitě vyhládlo, ale naštěstí oběd přijel na čas.
Po zpáteční cestě jsme si dali pořádnou večeři a zaslouženě zapadli do pelechů. Tomu říkáme úspěšný den.
Den osmý - Den odpočinku
Navzdory dnešnímu nehezkému počasí jsme měli den plný aktivit. Dopoledne jsme si opět otevřeli táborové kino a podívali se na film, které nám dal důležité vodítko k poslednímu celodennímu výletu. Po obědě naštěstí na chvíli ustal děšť, tak jsme dostali důležitý úkol. Pomocí místního geoparku zjistit, z jakého materiálu mohli obyvatelé tajemné město KalCity postavit. Zjistili jsme, že v okolí se vyskytuje křemenec, vápenec i třeba břidlice.
Po sváče jsme se začali připravovat na další kolo talentové soutěže, jelikož postupujicích bylo opravdu požehnaně.
Nakonec jsme den zakončili pořádnou diskotékou, kde jsme doslova protančili střevíce.
Den devátý - Dvojdomek Gamppů a kuchaře Polífky
Dnešní den jsme zahájili otevřením domu rodiny Gamppů. Tato rodina byla pořadateli věhlasných sportovních her v KalCity. Nejen že byli nadaní sportovně, ale také to byli místní baviči. Nešlo tedy jinak, než si uspořádat vlastní sportovní hry. Mezi disciplínami se objevilo ringo, vybíjená a fotbal.
Jelikož zasvobodna Gamppová si vzala místního kuchaře Polífku a postavila si vedle svého bratra malý domek, tak bylo naprosto proveditelné projít dva domečky KalCity v jeden den.
V rámci úkolů daných dopisem kuchaře jsme navštívili místní tržiště a sehnali si lžičku k jogurtu ke sváče.
Večer jsme se vrátili do domu Gamppových a zvládli další kolo naší talentové soutěže, které bylo opět plné skvělých vystoupení.
Sportem unavení a talentem pobavení jsme zalehli do postelí načerpat energii na další den.
Den desátý - Dům vynálezce
Dnešní den jsme ještě museli dokončit poslední úkol daný kuchařem Polífkou. Všeobecně kuchaři v okolí KalCity trpí nedostatkem čerstvého masa. A jak jinak pomoci po tak rozsáhlé přípravě v podobě lukostřelby, než pořádným lovem. Vydali jsme se tedy do lesa a začali shánět zvěř. Člověk by nevěřil, jaká všechna zvířata jsme nalezli. Od sobů po rosomáky a medvědy, naplnili jsme spižírny celému kraji.
Po tak vydařeném lovu jsme získali další klíč a otevřeli tentokrát dveře od domku místního vynálezce. Úkoly od vynálezce nebyly vůbec jednoduché, jak by člověk čekal. První jsme museli ukázat svojí schopnost vytvořit hodně z mála a z daného materiálu po deseti minutové rozpravě postavit mlčky v časovém limitu co nejvyšší věž. Zjistili jsme, že je mezi námi spousta budoucích inženýrů.
Druhý úkol se týkal našich vědomostí. Museli jsme dát hlavy dohromady a společnými silami koní a jezdců zodpovědět vědomostní otázky na téma zeměpis, historie, přírodověda apod.
Za odměnu jsme si dohráli fotbal, abychom našim mozečkům dali oddech.
A jelikož nám to nestačilo, ještě jsme takto úspěšný den oslavili tancem a udělali si pořádnou diskotéku.
Den jedenáctý - Dům archeologa
Tento den jsme získali klíč od domu archeologa KalCity. V dopise, co nám zanechal, jsme se dozvěděli, že na svých výpravách do neznáma nebyl sám. Jako mladý totiž zachránil malého zesláblého netopýrka. Staral se o něj a dal mu jméno Albert. Na oplátku ho dospělý netopýr prováděl temnými jeskyněmi a zákoutími, ve kterých se už mnoho archeologů bez pomoci ztratilo. Jaroslav Kůstka (archeolog z KalCity) už bohužel zestárl a ztratil sil, ale ještě před zanecháním své práce osudu zjistil, že KalCity v budoucnu navštíví skupina mladých schopných odvážlivců, kteří budou mít dost sil na to v jeho úkolu pokračovat. Proto jim zanechal svého pomocníka a doufal, že s Albertovou pomocí dojdou zdárně cíli.
Na cestě nás čekalo hned několik nástrah (oni si s tím nedají pokoj). Nejen že jsme procházeli temnými jeskyněmi, kde jsme se všichni museli držet jeden druhého, ale také jsme se plížili kolem nepřátelských netopýrů, kteří k našemu nemilému zjištění na nás nasadili i odposlech, tudíž jsme se museli začít dorozumívat pomocí šifer. Nakonec jsme díky archeologickým vykopávkám získali klíč od dalších dveří KalCity.
Po tak náročné a zábavné cestě se nedalo jinak, než otevřít obchod a uspořádat velký výprodej. Štastní a vyčerpaní jsme padli do peřin a těšili se, co nám otevře další klíč.
Den dvanáctý - Dům kronikáře
Když jsme dnes ráno otevřeli dveře kalcičského kronikáře, naivně jsme si mysleli, že se bude jednat o den plný samého sepisování a jednoduchých úkolů. To ale nebyla zcela pravda. Hned ráno nás čekala první výzva. Nejstarší syn kronikáře byl totiž slepý. Polovina z nás si tedy zavázala oči a museli jsme si poslepu s pomocí navigátora vyzkoušet, jak složité jsou v tu chvíli jednoduché úkony jako čištění zubů, poznat se po hmatu, poznávat jednoduché chutě či skládat čtverec z lana.
Posléze jsme zjistili, že mezi úkoly takového kronikáře patří i poznávání národů. A jaký jiný národ poznat než ten zdější. Tedy národ Vápeňáckých vedoucích. Zjišťovali jsme, kdo má jakou velikost bot, kdo vlastní jaké zvíře, jaký mají nejoblíbenější film či jakou zeleninu nejí. Úkol jsme splnili úspěšně a naše vedoucí teď známe jako svoje boty. Následně nás čekal úkol poněkud sladší. Kronikář vlastnil velký majetek a těsně před svým odchodem v okolí KalCity zakopal poklad. Naším úkolem bylo poklad najít. Pomocí špeha nastrčeného v týmu jiné výzkumné skupiny jsme si všechny své poklady objevili a snědli.
Den jsme zakončili finálním kolem talentové soutěže, kde všichni opět projevili svůj um. Pro porotu bylo velmi těžké vybrat vítěze, ale nakonec se to podařilo. Zpěvu se tentokrát nevyhli ani vedoucí.